Bc. Michaela Nováková

  • zakladatelka Louskáčkových jesliček, zakládací člen a předseda Louskáček z.s.
  • funkce: ekonomické a technické vedení spolku, vedení Kavárny Louskáček, personální a projektová manažerka DS Louskáčkovy jesličky
  • vzdělání: JČU, obor Sociální a charitativní práce
  • kurzy: První pomoc, Krizová intervence, nedokončený Psychoterapeutický výcvik, Montessori semináře pro děti 1 – 3 roky
  • zkušenosti: přípravy dětských táborů, Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, lektor primární prevence na školách, instruktor lezení (lezecké kroužky pro děti v Lezeckém centru Lanovka), před založením jesliček hlídání dětí v domácnosti, dcera Adélka
  • koníčky: dcera, výlety, psi, hory, lezení, budování

 

…pár slov…

Jako klišé to bude znít, ale už od doby, kdy se mi narodila sestra jsem věděla, že děti jsou moje slabá i silná stránka. Od svých sedmi let jsem “vychovávala” svou sestru, za což je mi dodnes neskonale vděčná, protože to prostě milovala, jako každý mladší sourozenec. 😀 Od 15 let jsem se přidružila k mému otci, který byl vedoucí na letních táborech a v 18 let už jsem s partou lidí dělala tábory vlastní. Od 20 let jsem hlídala děti v domácnostech a přemýšlela nad tím, jak to zařídit, aby se všechny moje školní praxe týkaly dětí. Po vystudování sociální práce jsem prošla pozicí sociálního pracovníka v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež, kde jsem setrvala tři roky. Finanční a jiné důvody mě donutily odejít a já na chvíli zabrousila do trochu jiné oblasti, která mě ale nenaplňovala, protože se týkala dospělých. V té době přišla nabídka mého vysněného zaměstnání – mateřství. Plna odhodlání jsem se vrhla do této výzvy a zjistila, že můj život má konečně smysl, který jsem do té doby hledala. A najednou zjišťuji, že to je to, co chci. V té době se znovu setkávám s kamarádkou, která vypráví o tom, jak neustále hlídá děti jiných maminek, a jak jí to baví. No a tak se to stalo.

Založení jesliček

Na počátku Louskáčkových jesliček byl úsměvný nápad, idealistické představy o podnikání, a strach z návratu do pracovního procesu dvou novopečených maminek kamarádek. Díky zarputilosti z jedné z nich se z nápadu stala reálná představa. Obě si pak střídaly funkci hnacího motoru v dlouhé fázi budování. Vzájemná podpora byla to nejcenější, co jsme si v té době mohly dát. A je tomu tak dodnes.

Od začátku jsme měly ohromné štěstí. Na místo, které nám bylo nabídnuto úplnou náhodou, na šikovné pomocné ruce, které nás držely v době budování, na podporující manžely a další členy rodiny.